Otevřená zahrada 2016

Osmá Otevřená zahrada zářila sluncem

 

Příprava našeho sborového festivalu trvá skoro rok, od prvního nápadu po poslední hřebíček, kterým přibijeme program na vrata farní zahrady. Přesto v týdnu před jeho konáním vždy s obavami sledujeme předpověď počasí. Do kostela sice neprší ani nefouká, ale doprovodný program na farní zahradě se může lehce utopit v blátě. Studená fronta ale tentokrát naštěstí zůstala na jihu, deště jsme byli ušetřeni a tak jsme mohli řádně oslavit jaro, které bylo ústředním motivem celého festivalu.

Letošní festival již tradičně nabízel za málo peněz hodně muziky. Zde je zapotřebí poděkovat sponzorům, bez kterých by to všechno bylo úplně jinak. Dík patří Státnímu fondu kultury, ÚJV Řež, a.s., městu Libčice nad Vltavou a Výzkumnému ústavu včelařskému na Dole.

Všechno začalo už ráno. V 10 hodin se sešlo 25 zpěváků a zpěvaček v sále ZUŠ a pod vedením Pavly Fendrichové prošlo jarní transformací v práci s hlasem – ladili jsme postoj, protože nástrojem zpěváka je celé tělo; zkoumali, co se děje mezi dvěma tóny; ukázkově jsme se rozezpívali a dílnu uzavřela krásná písnička Leoše Janáčka „Jabluňka“.

Vlastní festivalový program zahájila Scandula – Missou brevis od Zdeňka Fibicha pěkně a důstojně oslavila své 25.výročí od založení a součástí jejího vystoupení byla i gratulace členů sboru sbormistrovskému páru Janu a Nadě Šindelářovým.

 

Pak přišly na řadu libčické děti – Malí muzikanti s posilou z flétnové třídy D. Vrobela a z kytarové třídy K. Judové z místní ZUŠ otevřeli jarní program písničkou Petrklíč Petra Ebena. Poté se k nim přidaly tanečnice a tanečníci zuškové přípravky. Společně předvedli dvě písničky – Čápa J. Pavlici a Ptačí koncert P. Jurkoviče, při kterém děti překvapily posluchače nápaditou choreografií s krásnými kašírovanými maskami na hlavách tanečníků a také tím, jak zvládly zazpívat i trojhlas. Však také byly odměněny obrovským potleskem a výborným perníkovým ptáčkem od Magdaleny Hellebrandové (Magdalenko, díky!).

Zanedlouho začala ve vypravěčském stanu první dvě pohádky vyprávět Dominika Šindelková. Její podání pohádky o žabákovi Kvakvafovi, co nesnášel vodu a ze všeho nejvíc si přál stát se člověkem, přilákalo nejen děti, ale i pořádný hlouček dospělých. Bavili jsme se všichni náramně.

A byl tu druhý koncertní blok. Zahájil ho pražský Ensemble Guillaume s několika renesančními madrigaly a jedním zbrusu novým z pera sbormistra souboru Lukáše Vendla na text R. Steinera.

Následoval sbor ze sousedství – roztocký Local Vocal, který měl přichystanou hudbu období baroka s velikonoční a svatodušní tematikou.

A jako třetí nastoupil mladý pražský sbor Subito. Hned ze začátku oživil svůj krásně čistý zpěv doprovodem dvou violoncell a perkusí a nabídl všem posluchačům dramaturgicky zajímavý a ucelený pořad skladeb z Baskicka, Estonska i Čech.

A bylo tu druhé vypravěčské intermezzo – Justin Svoboda odvyprávěl dva staré příběhy o soudci Ookovi a pohotově zařadil na menu hostiny soudcovského dvora i chléb s máslem, na který byl dětmi dotazován…

V tu dobu také pomalu docházely koláče od Lasíků, kterých asi nikdy nelze přivézt dostatek. Naštěstí měla Mirka Koušová se svým týmem v nabídce i dvě polévky a párky, takže hlady na zahradě, doufejme, nikdo netrpěl. Mockrát Mirce za starost s občerstvením děkujeme!

Dokud bylo na zahradě slunečno a vlídno, byla Katka Tetivová ve výtvarné dílně doslova obležena všemi, kdo si chtěli vyrobit půvabnou zvonkohru. Podívejte se, jaká to byla krása.

Také lanový park, který v pátek několik hodin chystali Petr Nehasil, Tomáš Lisý a Tonda Bloman, málem praskal ve švech. Houpačky, pavučina a slack-line – co víc si mohly děti přát?

Podvečer patřil dvěma velmi rozdílným vystoupením. Nejprve nás Ridina Ahmedová a Petr Tichý vzali na exkurzi do světa loopingu, experimentální práce s hlasem, zkrátka do světa hudby, která se neomezuje notovým zápisem ani textem. Aby dostáli jarní tematice festivalu, zařadili i jazzový standard Joy Spring.

Pak nastoupil Bohemiachor a už jenom svým počtem 56 členů slušně kontrastoval uskupení HLASkontraBAS. Bohemiachor je netradiční sbor, který se schází 4x ročně. Tvoří ho zpěváci a sbormistři z celých Čech i Moravy. Letos měli víkendové soustředění v libčické základní škole a tak nebyl problém, aby si odskočili odezpívat koncert vedle do kostela. U dirigentského pultu se krom hlavního sbormistra Víta Novotného vystřídali další dva členové Bohemiachoru a slyšet jsme mohli různorodou směs muziky srbské, něco od Hradišťanu i song Bobbyho McFerrina.

Poslední vypravěčský vstup si Dominika a Justin spravedlivě rozdělili a kvůli hojné dětské účasti museli zrušit „dospělácký“ příběh. Hravě jej nahradili příběhem o vodníkovi.

S mírným skluzem se přiblížilo poslední festivalové dvojčíslo. Dvě kantáty Bohuslava Martinů nemívá člověk štěstí slyšet pohromadě, ačkoliv k sobě patří. Otvírání studánek a Mikeš z hor tvoří krajní opusy z cyklu čtyř podobně laděných kantát na texty Miloslava Bureše. Pozorný posluchač jistě rozpoznal, že se v Mikešovi ozve téma „Klíče od domova“ z Otvírání studánek.

 

 

Otvírání studánek v podání Mikrochoru se sólisty a muzikanty pod taktovkou Lukáše Prchala bylo navíc ozvláštněno premiérou nové choreografie, kterou ve spolupráci se svými kolegyněmi a dětmi ze 4.ročníku tanečního oboru ZUŠ Libčice vytvořila Lucie Charouzová. Krása sama – to lze snad rozpoznat i z fotografií. Mikeš z hor byl možná pro některé posluchače už za hranou jejich možností koncentrace. Nicméně tvořil logickou tečku celému dni. K večeru se citelně ochladilo, a tak příběh o pasáčku Mikšovi, který zažene své stádo koz na vršek kopce a tím jej uchrání před mrazem a fujavicí, nabyl na aktuálnosti.

Co dodat? Snad jen přání, které pronesl dirigent Lukáš Prchal v kostele: Ať se festivalu daří jako doposud a ať jeho organizátorům dlouho vydrží síly!