Napsali o nás

VELIKONOČNÍ KONCERT – Mukařov 2010

(LOUŇOVICKÝ ZPRAVODAJ  2 / 2010)

Po úspěchu loňského Adventního koncertu jsme pod naší záštitou – OÚ Louňovice – a farnosti Říčany (za jejichž povolení uspořádat koncert jim děkujeme) zorganizovali v mukařovském kostele koncert Velikonoční, na druhou dubnovou neděli.
Oslovili jsme pěvecký sbor SCANDULA z Libčic nad Vltavou, jehož nahrávky jsme předtím viděli a slyšeli a které nás zaujaly, a byli jsme rádi, že naše pozvání přijal.
Soubor bude příští rok slavit již 20 let od svého založení, vznikl – tak jako každá zájmová činnost – tak, že pár nadšenců si chtělo zazpívat a baví je to. Pro zajímavost můžeme uvést, že když se soubor rozhodoval, jaké jméno si zvolí, zazněla v hovoru informace, že latinský výraz pro „šindel“ je „scandula“. A protože „kapelmajstrem“ byl od samého začátku p. Jan Šindelář a jeho manželka pečuje o hlasovou výchovu zpěváků, bylo o názvu rozhodnuto. Soubor má nyní na 25 členů, zpívají si hlavně pro radost, ale přesto každý týden na zkoušce pilně nacvičují repertoár, který potom představují posluchačům. Zpívají jim převážně ve svém „domovském“ kostele církve evangelické církve českobratrské v Libčicích nad Vltavou, ale občas vyjíždějí na vystoupení i jinam, většinou do kostelů s příhodnou akustikou. Příkladem mohou být prastaré rotundy v Budči, v Holubicích nebo kostelík na Levém Hradci. Koncerty spadají především do dvou období, Vánoc a Velikonoc. Vánočními koledami jezdívají potěšit např. obyvatele domu odpočinku ve stáří v Krabčicích pod Řípem, ve svém repertoáru mají kromě nich i „povinnou“ vánoční mši Jakuba Jana Ryby „Hej, mistře!“
Pro dobu kolem letních prázdnin si prý připravují veselejší repertoár obsahující např. černošské spirituály nebo španělské rytmy. Doufejme, že se v našem kostele dočkáme i jich.
Program Velikonočního koncertu si pro nás připravili sami, a nezahrnoval pouze pěvecké vystoupení.
Zahájením byla varhanní skladba „O Lamm Gottes unschuldig“ skladatele Johanna Pachelbela, zahraná Evou Dobošovou-Anderlovou.
Podstatnou část programu ovšem tvořil ovšem zpěv sboru. Přednesli nám na 10 skladeb s velikonoční tématikou. Je neuvěřitelné, jak složité skladby dokáží i amatéři zvládnout. Jak byly tiché části naprosto vyváženy, celý sbor zněl naprosto kompaktně a hlasy byly v akustice mukařovského kostela, která je opravdu výjimečná, zcela v souhře.
Repertoár sahal od doby renesance až do současnosti a skladby pocházely z pera skladatelů různých národností.
K velikonoční době se vrátili vypjatou moderní skladbou Eli, Eli! – (György Deak-Bárdos 1905 – 1991 Maďarsko), kromě mohutně znějící skladby Svjatyj Bože (Petr Iljič Čajkovskij 1840 – 1893 Rusko) zaujali i jemně předneseným Tebe pojom (Dimitrij Stepanovič Bortnjanskij 1751-1825, ukrajinský skladatel žijící a tvořící převážně v Rusku).
Zazpívali i dvě skladby s totožným textem – Otče náš (Mikuláš Schneider-Trnavský 1881 – 1958, Slovensko) a Pater noster (Zdeněk Lukáš 1928 – 2007), ovšem každou v jiném jazyce – slovensky a latinsky.
Dále v programu zazněly skladby Voce mea a Cantate Domino od italského renesančního skladatele Giovanni Croceho, jemná argentinská lidová píseň Santo, santo upravená pro čtyřhlas a moderní Cantate Domino litevského skladatele Vytautase Miškinise.
Dalším doprovodným číslem byly skladby pro dvě kytary. Ty přednesly studentky Kamila Csengeová a Klára Vytisková ze 4. ročníku konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze ze třídy profesora Milana Tesaře, jehož skladby nebo úpravy také převážně hrály.
Sugar time – anonym, upravil Milan Tesař
Falešný vous – Karel Růžička, upravil MilanTesař
Suita Karussel – Milan Tesař se třemi částmi: a) Intermezzo, b) Ária, c) Finále
Kolumbijský tanec – upravil Milan Tesař
Přestože jde o studentky, už nyní byl vidět jejích profesionální přístup ke hře na kytaru, zvládly těžké pasáže naprosto čistě a ve vzájemné technické a precizní souhře.
Zejména zaujaly jejich flažolety, které byly bezchybně a citlivě provedeny.
Koncert byl zakončen Mší č. 3 od Václava Emanuela Horáka, opět s varhanním doprovodem Evy Dobošové-Anderlové. Sborový zpěv doprovázený varhanami byl v kostele pro všechny krásným zážitkem.
Nebudete věřit, ale složitým byl z technického hlediska i rychlejší přesun zpěváků na kúr, aby nebyla narušena následnost koncertních skladeb.
Mnohým byla již po necelé hodině koncertu zima. Tak studený začátek dubna jsme opravdu neočekávali.
Přesto jsme si vytleskali přídavek, moderní optimistickou skladbu „Žalm 150“ argentinského skladatele Ernani Aguiara.
Nedokážeme posoudit, zda účast na 70 posluchačů byla odpovídající předchozí přípravě jak sboru, tak organizátorů. Ale ti, kdo tam byli, odcházeli spokojení kulturním zážitkem.

Bronislava Udržalová, Louňovice


(Po)velikonoční koncert

LIBČICE NAD VLTAVOU

(Náš Region 3.5.2012)

Pěvecký sbor Scandula pod taktovkou Jana Šindeláře na vydařeném povelikonočním koncertu v příjemně vytopeném evangelickém kostele 15. dubna. Kostel byl diváky zaplněn do posledního místa a dovoluji si tvrdit, že si všichni odnesli povznášející pocit, umocněný prostředím kostela, zpěvem nám všem chvalně známého pěveckého sboru Scandula, ale i hostujícího Salvátorského pěveckého sboru z Prahy pod vedením M. Žárské, která nás navíc v závěru překvapila hrou na saxofon. Virtuózní varhanní doprovod Evy Dobošové-Anderlové příznačně doplnil vznešenou atmosféru celého koncertu. Velký dík patří farářce Daně Rotkovské, která vždy ochotně otevře brány evangelického kostela pro konání nevšedních hudebních setkání, které se svou kvalitou řadí mezi kulturní klenoty našeho města.

Hannah Bartíková, Libčice


MÁME RADOST, ŽE SE TO LIDEM LÍBÍ

Rozhovor s Ing. Janem Šindelářem, sbormistrem pěveckého sboru ScandulaLibčické noviny

(Libčické noviny, leden 2013)

Napadl mě libčický předvánoční virus a vzal mi hlas zrovna v době, kdy jsem se chystala navštívit J. Šindeláře a natočit s ním rozhovor. Nešlo to nejen proto, že jsem nebyla slyšet, ale též proto, že nakazit chrapotem Scandulu zrovna v předvánoční době, kdy má jedno vystoupení za druhým, by bylo ode mne velmi nezodpovědné. Uchýlila jsem se tedy k rozhovoru písemnému a zjistila jsem, že právě s J. Šindelářem to jde. Jeho odpovědi jsou libozvučné a čtou se jako text krásné písně o lásce k hudbě, zpěvu, rodině, kolegům zpěvákům a zpěvačkám. Jeho písmenka sedí na papíře v harmonii s položenou otázkou jako noty na notové osnově. Posuďte sami.

Čím byste chtěl v rozhovoru začít? Jaké slovo by mělo být na začátku?
Scandula. To je určitě nejdůležitější pojem v tomhle rozhovoru, protože takové krásné společenství lidí je určitě důležitější než jedna jeho drobná součást, kterou já nebo moje žena Naďa tvoříme.
No dobře, k tomu se vrátíme, ale teď by měla následovat úvodní vizitka. Odkud pocházíte? Jaké máte vzdělání? Ženatý? Děti? Zaměstnání?
Narodil jsem se a dětství prožil v krásných Karlových Varech, kam se rád občas zajedu podívat. Pak jsem dlouhá léta působil v Praze a krátkou dobu v Liberci. Jsem původně strojní inženýr, a dokonce jsem v oboru asi deset let pracoval. Teď se ale živím jako překladatel na volné noze a v létě jezdím s českými turisty na zajímavá místa do zahraničí jako průvodce. Jsem ženatý a mám dva dospělé syny, kteří s námi dosud k našemu potěšení bydlí.
Hrajete na nějaký hudební nástroj?
Jako dítě školou povinné jsem se učil hrát na housle, ale nezanechalo to na mně žádné následky. Teprve v pubertě jsem jako mnoho mých vrstevníků začal coby samouk hrát na kytaru, foukací harmoniku, zobcovou flétnu a na vše, co se naskytlo. Bylo to spojeno s mým skautským a trampským obdobím a naštěstí se mi to zarylo dost hluboko pod kůži, aby to vydrželo doposud.
Kdy jste začal zpívat? Chodil jste jako dítě do nějakého pěveckého sboru?
V dětském věku jsem zpíval jen doma, většinou lidové písničky s maminkou. Tatínek hrál poloprofesionálně na housle, ale moc nezpíval. Tvrdil, že na to nemá hlas. Ve sboru jsem začal zpívat až po svatbě během mého libereckém období, kdy jsem se ocitl v neznámém prostředí a potřeboval jsem získat nějaké přátele. V tom mi hodně pomohla moje žena Naďa, která celé dětství zpívala ve slavném libereckém dětském sboru Severáček a potom v několika dalších souborech. Doporučila mi sbor jako vhodný prostředek k seznámení s mnoha lidmi naráz. Přestože mě nikdy předtím ani nenapadlo, že bych se něčemu takovému mohl věnovat (měl jsem ke sborům jako většina českého obyvatelstva poněkud přezíravý postoj), zkusil jsem to, a ono to fungovalo! Získal jsem nejen přátele, ale také koníčka, který pomalu přerostl v jednu z nejdůležitějších věcí, které v životě mám.
Komponujete či aranžujete písně?
Na to si netroufám. Jediné, co se občas odvážím, je přeložit nějaký text a upravit ho tak, aby se dal zazpívat. Většinou jen u vícehlasých písniček, které zpíváme s mužskou částí Scanduly o velikonočním koledování.
Který hudební žánr je vám nejbližší?
Poslouchám hudbu z mnoha oblastí a nemohu říci, kterou mám nejraději. Vím ale, kterou nejméně. Dost často vycítím, která hudba byla vytvořena „jen pro peníze“ a z jejího dosahu se potom snažím co nejrychleji uniknout. Právě proto mám rád vážnou hudbu, jazz, ale také jakoukoli jinou muziku dělanou amatérsky. Tam je většinou cítit mnohem větší nadšení, vnitřní zaujetí a opravdovost.
Uvažoval jste někdy o sólové pěvecké dráze?
Neuvažoval. Jednak si myslím, že na to nemám, ale také proto, že znám pár lidí, kteří dělají hudbu jako zaměstnání a už to pro ně přestala být ta správná vášeň. Se smutkem pak vzpomínají na doby, kdy to pro ně ještě vášeň byla.
Kdy a proč byla založena Scandula?
Vznik Scanduly byl dost kuriózní. Když jsme se na konci roku 1989 přistěhovali do Libčic, nikoho jsme tady v podstatě neznali. A protože se tahle dost tísnivá situace nějakou dobu táhla, chtěli jsme zopakovat můj liberecký seznamovací scénář. Takže se moje žena na začátku roku 1991 obrátila na evangelickou farářku paní Danu Rotkovskou, se kterou chodila na cvičení s dětmi, a zeptala se jí, jestli neví o nějakém pěveckém sboru v okolí. A ta pronesla větu, která se pro nás stala téměř osudovou: „O žádném takovém sboru nevím, ale jestli chcete, můžete takový založit.“ A bylo to.
Jak se člověk stane sbormistrem? Nejlepším zpěvem?
Nejlepší zpěv s tím určitě nemá co dělat. Sbormistrovství může člověk vystudovat, a já dost závidím lidem, kterým se to povedlo, protože tím získali vynikající orientaci v notách a přehled o hudbě všech možných období. Ale takoví lidé jsou pak dost často odkázáni na hudbu jako zdroj obživy. O tom jsem už mluvil. V naší zemi ale velká část sbormistrů vzešla z amatérského podhoubí jako já a je to pro ně zřejmě podobná vášeň jako pro mě.
Jakého původu je slovo scandula a co znamená?
Je to slovo latinské, v latině „scandula“ nebo „scindula“ znamená „šindel“ a jako název sboru to v začátcích navrhl Borek Titěra, který patří k zakládajícím členům. Že prý zpěváci jsou takové šindele, které musí manželé Šindelářovi otesávat, než mohou k sobě zapadnout a vytvořit kompaktní celek, střechu, která by držela pohromadě.
Velmi vtipné. Kolik má Šindel, pardon Scandula členů?
Ve Scandule v současnosti zpívá kolem 25 lidí, z toho 5 mužů a zbytek žen. Ten nízký počet mužů nás trápí, ale je to obecný problém v naší zemi. Sborové zpívání u nás nemá takovou prestiž jako třeba v Rakousku, Německu nebo Itálii, kde účast v pěveckém sboru patří mezi „povinnosti“ smetánky obce a jeho členy jsou často pan lékárník, ředitel školy nebo starosta.
Jsou místa, kde vyloženě neradi zpíváte? Třeba venku?
Máte pravdu, že zpívat pod širým nebem je spíš trápení, ale někdy se to povede, jako například na řežském jarmarku v prosinci 2012, kdy naše adventní skladby a koledy poslouchala se zájmem celá řada lidí, kteří někdy i zapomněli na svá svařená vína a klobásy, u kterých původně stáli. To pak potěší.
Zúčastňuje se Scandula pěveckých soutěží?
Zatím ne. Pro mě je důležitější udržet příjemnou atmosféru a pohodu ve sboru a nezavádět do naší zájmové činnosti stres, který každá soutěž sebou přináší. Nelze vyloučit, že se někdy zúčastníme, ale zatím, jak krásně říká pan Jiří Suchý, „zpíváme hlavně ze sobeckého důvodu – máme radost, že se to lidem líbí.“
Kde a jak vybíráte repertoár?
Kde a jak se dá. Podněty přicházejí od některých členů sboru, kteří někde něco slyší, ale většinou vybírám skladby já po dlouhém hledání na internetu. To je vynález, který nám v téhle oblasti obrovsky pomohl a otevřel svět. Internet přináší možnost najít hudbu z opačného konce světa a proniknout aspoň trochu do myšlení lidí odjinud.

Umí všichni členové Scanduly zpívat podle not? Je to nutné?
Někdo má dar, že si na první (nebo druhý či třetí) poslech zapamatuje melodii i slova, které skladba má. To je velká výhoda, ale takových lidí není mnoho. A pak nezbývá než se aspoň trochu v notách orientovat. Ale není to tak těžké, jak si většina lidí myslí. Většina sbormistrů se zpívání z not alespoň při vystoupení snaží vyhnout, protože je to jen berlička, kterou zpěváci většinou nepotřebují a která brání kontaktu mezi nimi a sbormistrem. Teprve když se vytvoří dokonalé propojení mezi dirigentem a sborem, vzniká společný prožitek, který vycítí zpěváci i posluchači.
Slyšela jsem, že sháníte zpěváky.
Ano, stojíme o další zpěváky, samozřejmě hlavně o mužské hlasy, ale je vítán každý, kdo má zájem. Když zájemce o zpívání přijde doprostřed rozdělané skladby, je to trochu „honička,“ ale většinou to tak náročné není. Důležité je, aby zapadl do kolektivu a aby mu atmosféra ve sboru vyhovovala. Skladby se vždycky časem naučí.
Kdybych s vámi chtěla zpívat, jak by vypadal přijímací pohovor?
Přijímací pohovory neděláme. Člověk prostě přijde na běžnou sborovou zkoušku, dostane noty, sedne si mezi zpěváky, ze začátku poslouchá, pak trochu zkouší zpívat. To už poznáme, do které hlasové skupiny by měl patřit, a pak se nový zpěvák normálně zapojí.
Kde vás mohou adepti na členství ve Scandule najít?
Scházíme se pravidelně každou středu v podvečer na sborových zkouškách. Zpočátku nám poskytla azyl libčická evangelická fara, pak následovalo krásné dlouhé období spolupráce s libčickou základní uměleckou školou a jejím tehdejším ředitelem Lubošem Harazinem, který nám laskavě umožnil zkoušet v budově školy. V současné době, kdy probíhá rekonstrukce ZUŠ, zkoušíme opět na evangelické faře.
Jak se dozvíme, kde vystupujete?
Pokud jde o naše vystoupení, vždy je možné si informace najít na našich webových stránkách www.scandula.cz, které se snažím udržovat stále aktualizované.
Dalo by se říci, že jste se se svou manželkou sešel při zpěvu a žijete ve zpěvu?
Ano, dalo by se to tak říci. Moje žena nejen zpívá, ale je důležitým členem sboru. Dělá totiž i rozezpívání na začátku každé zkoušky a díky svým dlouholetým sborovým zkušenostem má funkci „hlasové poradkyně.“ Ano, dá se říci, že jsme se seznámili při zpěvu. Bylo to na svatbě mého bratra, kde dělala svědka nastávající švagrové a pak na oslavě jsme si padli do oka hlavně díky zpívání.
Jsou vaše děti hudebně či pěvecky nadané?
Oba synové naštěstí dostali do vínku výborný hudební sluch. Nevydrželi sice u klavíru v „lidušce“ příliš dlouho, ale amatérsky se hudbě věnují také.
Jaké má Scandula plány? Co nového připravujete?
Sezóna Scanduly se soustřeďuje na dvě hlavní období: Vánoce a Velikonoce. Na Vánoce to není jen tradiční Rybova mše, kterou se dlouhá léta snažíme v příjemné spolupráci s libčickou ZUŠ potěšit posluchače. Těmto svátkům předchází ztišující a zklidňující téma Adventu, které vyžaduje speciální hudbu. Teprve pak přicházejí na řadu oblíbené koledy. Velikonoce jsou ale také velmi významný křesťanský svátek, zasluhující si pečlivý výběr hudby. V poslední době pro Scandulu tedy vybírám pro Velikonoce 2013 nějakou vhodnou mši, která bude buď s doprovodem varhan nebo s orchestrem.
Neláká vás zazpívat si kromě těchto specificky svátečních skladeb něco jiného? Třeba cizokrajného?
To víte, že jo. Po Velikonocích budeme mít například několik koncertů vícehlasých lidových písniček, spirituálů apod. Předloni jsme měli řadu vystoupení s tématem hudby Latinské Ameriky.
 Scandulu mám úzce spojenou s festivalem „Otevřená zahrada“.
To jsem rád, že se zmiňujete o tomto festivalu, který v posledních letech organizují Kateřina Judová a Lucie Richterová z našeho sboru. Vyvinulo se z něj nádherné setkání pěveckých sborů s úžasnou svěží a příjemnou atmosférou a zajímavými doprovodnými akcemi. V roce 2013 bude tématem tohoto festivalu vývoj hudby v průběhu staletí.

Ráda a často sleduji vystoupení našeho pěveckého sboru Scandula, který již dávno svým uměním přesáhl hranice našeho města. Dovolte mi osobní vzpomínku na to, kdy jsem se se členy Scanduly setkala poprvé. Bylo to v prosinci roku 2001, kdy svým zpěvem otvírali vernisáž výstavy mých obrazů pod názvem „Vánoční gloria“ v sousedních Dolanech. S prvními tóny začala vernisáž pomalu ztrácet svůj původní význam a měnit se k mé velké radosti na koncert Scanduly. Vznikla tím harmonie tónů barev a hudby, na kterou nikdy nezapomenu.

Hannah Bartíková