Festival „Otevřená zahrada 2019“

   Bouřlivá Otevřená zahrada 2019

Počasí je pro organizátory akci pod širým nebem pravděpodobně nejsilnějším protihráčem, a tak se v Libčicích střídají Otevřené zahrady slunečné a deštivé. Přes tu poslední se přehnala dokonce bouřka. Není divu! Letošní repertoár, hudba 21. století, motiv deště a větru mnohokrát evokoval: přírodní živly byly i tématem mnoha skladeb, zpěváci se doprovázeli luskáním, syčením, tleskáním, dešťovou holí, ale i například podložkou pod kancelářskou židli.
Hned první vystoupení, světová premiéra skladby Dubnový déšť od Beáty Hlavenkové, ukázalo, že se současná sborová hudba inspiruje tím nejlepším, co v předchozích stoletích vznikalo.

Čtyř- až šestihlasé chorály, často jen na vokál „o“, překrásný text Bohuslava Reynka, který kromě sboru posluchačům skvěle předávala mezzosopranistka Pavla Fendrichová, nádherný klavírní doprovod Beaty Hlavenkové a k tomu jazzová kytara Miroslava Noska – to je ve zkratce Dubnový déšť.  

Koncertní provedení bylo výsledkem šestihodinového ateliéru pod vedením Michala Hájka.

Přihlásit se mohl kdokoliv, ale vstupní podmínkou byl závazek, že se účastníci předem samostatně připraví.  Tuto odvahu našli především sboristé ze sborů Imbus, Chrpy, Scandula či Senza Nome, kterých se sešlo více než padesát. Beata Hlavenková pak na závěr zahrála pro plný kostel ještě tři své písně. Kdyby nebyl program tak nabitý, jistě by došlo na mnohem více přídavků.

Domácí Scandula si připravila nový repertoár a zcela netradičně zpívala zpaměti bez desek s notami v ruce. Poslední skladba byla premiérou českého textu skladby J. Adamse Lines on Ale. Jan Šindelář text přebásnil a dovolil si „Pěnivý mok“ ozvláštnit ještě přípitkem. Tato minutová skladbička jistě v repertoáru Scanduly zůstane.

Soubor Subito si na své letošní vystoupení připravil několik skladeb zahraničních autorů. V precizním provedení, umocněném dokonalými kostýmy v červeno-černé kombinaci, se střídaly dvě charismatické dirigentky, Monika Václová a Michaela Králová. Slyšeli jsme například Pět hebrejských písní o lásce současného amerického skladatele Erica Whitacra s doprovodem smyčcového kvarteta, nebo skladbu švédského skladatele Jana Sandströma, v níž vyli vlci.

Vystoupení malých zpěváčků z tuchoměřického Cvrkotu nalákalo do kostela nejvíc rodičů s dětmi. Sbormistryně a autorka hudby Jana Vöröšová vítězí ve velkých skladatelských soutěžích a svůj talent prokázala i v melodických hříčkách s texty z knihy Tetovaná teta Daniely Fischerové. Děti se doprovázely ťukáním na kamínky, hrou na sundrumy, plechovky, vodovodní trubku či kyblíky a v jedné písni dospělým nastavily zrcadlo parodií na závislost na mobilním telefonu.

Zklidnění do kostela přinesla Klára Vytisková, která přednesla své folkové skladby v jazzových aranžích Miroslava Noska.

Soubor Imbus zahájil své vystoupení posluchačsky vděčným zpěvem v celém prostoru kostela a celé své pásmo zpestřil rychlými přesuny i hereckými vstupy. U poslední skladby, která jediná byla ze století minulého – Bridge over Troubled Water – sbormistr Vítek Novotný požádal o pomoc publikum a několika „dobrovolníkům“ rozdal noty. Tato milá, i když jistě předem připravená pozvánka ukázala, jak blízké si sbory a sboristé v Česku jsou.

Ensemble Hilaris je hlasově vyladěný oktet, který si pro Libčický festival připravil duchovní hudbu. Potleskem ve stoje byl oceněn za perfektní provedení Ubi caritas et amor od amerického skladatele Mortena Lauridsena.

Duo Mlhou tvoří herečka a zpěvačka Adéla Petřeková a kytarista Petr Zatloukal. Herecké vzdělání Adéla zúročuje v procítění svých skladeb a posluchačům tak předává další rozměr. Na tři skladby se zpěvem i tancem přidal i ženský sbor Chrpy. Dokonalou barvu hlasu zpěvačky doplnil vícehlas souboru, který vede Pavla Fendrichová. 

Další vystoupení dvou spojených uskupení bylo poznamenáno onemocněním členek Oktetu, a tak půl roku připravovaný repertoár zůstal nepředveden. Pánové z Ch-tdž! se však nezalekli, povolali posily z řad bývalých členů a během půl dne připravili pestrý a veselý program, kterým si zcela podmanili publikum.

Po poslední přestávce kostel zaplnily oživlé mrtvoly. To členové Mikrochoru v působivých černých oblecích a s bledým make-upem nastoupili k první repríze skladby Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel. Karel Šiktanc ve svém alegorickém díle v 11 obrazech zveršoval dialog Smrti s těmi, pro něž si přišla, a proložil je příběhem starého, unaveného Boha, který bloudí po světě, z něhož se jaksi vytratila mravnost. Zhudebnění této básnické sbírky, která prvně vyšla v roce 1979 v samizdatu a která reflektuje období normalizace, se chopil Michal Vejskal. Postavu Smrti ztvárnila Marie Štípková a role vypravěče se chopil Justin Svoboda. Z kazatelny libčického kostela zněla jeho role nesmírně působivě, naopak Smrt procházející se mezi diváky nahnala leckterému z nich strach.  

Skladatel Michal Vejskal o svém vnímání Šiktancovy poezie řekl pro Český rozhlas: „Vždycky, když ho čtu, říkám si, že pokud nebudeme hájit pravdu, nemůže zvítězit. Dokud budeme hájit lež, bude vítězit ona.“

A k tomu ještě jako posluchačky přidáváme další nezpochybnitelné a související ponaučení – Memento mori!

Za organizátory Petra Karnetová, Lucie Richterová a Kateřina Judová

Děkujeme všem sponzorům a partnerům festivalu, kteří letos umožnili jeho konání, především pak Středočeskému kraji, městu Libčice nad Vltavou, ÚJV Řež, a. s., Nadaci OSA – Partnerství, Nadačnímu fondu Věry Třebické-Řivnáčové, Nadaci Český hudební fond. Dále děkujeme za pomoc a spolupráci farnímu sboru ČCE, spolku LOS, Výzkumnému ústavu včelařskému na Dole, ZUŠ Libčice, ZŠ Libčice, MC Malina, SDH Libčice  a mnoha dalším pomocníkům – jednotlivcům.

Autoři fotografií: Tomáš Lisý, Jiří Demel, Vojtěch Juda

Otevřená zahrada 2019
Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Můžete si uložit trvalý odkaz tohoto příspěvku mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.